Otevřený prostor, uzavřený problém: Jak na design obýváku, který fungu…

Vzpomínám si na zakázku, kde měl klient v kuchyni pull-out sofa, tenkou sedačku, která se vytahuje na spaní. Byla umístěná přímo pod oknem a nad ní visela jediná obyčejná zářivka. Výsledek? Večer si chtěl číst, ale světlo ho tlačilo do očí. Když sedačku rozložil, svítil mu reflektor přímo do obličeje. Nakonec jsme demontovali původní svítidlo a dali dvě nástěnná ramena po stranách okna. Každé rameno má kloub a stínítko, které směřuje světlo dolů. Teď si může číst, aniž by budil spolubydlícího na složeném lehátku. A přes den, když je sedačka složená a funguje jako gauč, světla krásně nasvítí knižní regál vedle kuchyňské li

Zásadní zlom přišel, když jsem přestala řešit open space design jako abstraktní pojem. Začala jsem ho brát jako živý organismus, který dýchá s vámi. Každý kus nábytku má svůj rytmus. Například moje nová pull-out sofa se rozloží směrem do místnosti, ne ke zdi. To vypadá jako banalita, ale v praxi to zachrání přístup ke stolu nebo oknu. Když ji složíte, zabírá minimum místa a její ocelová kostra je tak lehká, že s ní pohnu jednou rukou. Nikdo nechce v sobotu večer bojovat s mechanismem, když má přijít návštěva. A věřte, že hosté ocení, když nemusí spát na zemi na karima

Po třetí probdělé noci na propadlé sedačce jsem začala hledat vážné řešení. Narazila jsem na koncept postele s úložným prostorem, ale v otevřeném prostoru to nesmí být žádné monstrum. Potřebovala jsem něco, co přes den vypadá jako elegantní pohovka a v noci se promění v regulérní lůžko. Zkusila jsem variantu s click-klack mechanismem. Žádné tahání, žádné těžké kovové konstrukce. Jedním pohybem sedák lehne do roviny a máte postel. Ale i tady je háček. Pokud si neohlídáte nosnost a typ pěny, skončíte s proleženinami v kříži dřív, než host vypije ranní k